Jizerské hory - Fojtka

6.8. - 13.8.2022

Dračí Vrch, iQlandia, Hejnice

Dnes jsme dorazili na dovolenou ve Fojtce. To je malá vesnička hned za Libercem. Máme pronajatou chalupu, která bude na týden naším domovem. Táta jel pěkně v klidu, na spotřebu, Viktorka cestu prospala. Kristýnka si s tátou celou cestu hezky povídala. Máma zůstala doma, neboť příští týden pracuje. Po příjezdu si holky vybraly svůj pokoj, kde se jim bude dobře spát. Táta všechny zabydlel a pak už jsme jen počkali, až dorazí babička.

Po ránu jsme zaslechli, že se v místních lesích kdysi vyskytoval drak. Prý dodnes žije někde hluboko ve své sluji a stále čpí síru. Proto je prý na liberecku tak drsné počasí. Rychle jsme se tedy nasnídali a shodli jsme se, že je potřeba to s tím drakem řádně prozkoumat. Šli jsem kolem pěkných chalup a nic nenasvědčovalo tomu, že se kdysi místní obávali o život svého dobytka, coby drakovu večeři. Stoupali jsme stále výš do vrchu, cesta dávno opustila všechny chalupy a stavení. A v tu chvíli nás pohltil hluboký les. Cesta se stávala stále méně schůdnou, rozcestí méně přehlednými a denního světla jsme se v tomto lese skoro nedočkali. A v tom jsme si všlimli, že všechny okolní kameny začínají čím dál více připomínat dračí šupiny. Drsná jizerská žula pro nás nachystala nádhernou podívanou. Stoupali jsme vzhůru po strmých schodech, bloudili kamenným bludištěm, přešli úzkou lávku vysoko položenou nad strmým svahem a v tom se nám otevřel pohled na samotný Dračí Vrch. Nádherné žulové valouny poskládané do věže pro všechny dračí dobrodruhy. Po vytesených schodech jsme se dostali až na samotný vrchol a dočkali se odměny v podobě výhledu na hluboké lesy, Ještěd. Snědli jsme si sváču raději kousek pod vrcholem, abychom se alespoň trochu schovali před dračím čichem. Když jsme si toto krásné místo náležitě užili, vydali jsme se zase zpět do chaloupky na oběd. Tak tak, že na nás drak nikde nevybafnul. Všem dobrodruhům přejeme z této výpravy bezpečný návrat zpátky domů, ke svým blízkým.

Cóoožeeé … vědecko zábavní centrum? věda hravou formou? a všechno můžeme osahat? V Liberci mají iQlandii a my už jsme na cestě, protože máme chuť se toho spustu dozvědět. Parkujemem před vchodem a jako první bereme útokem vodní svět. Ale líbil se nám asi nejvíc člověk, kosmo, živly. Teda tady jsem se asi přepsal, protože jsem opakovaně holky nemohl dostat od atrakce, kde se vytlačují tyčky skrz desku.

Hajdy majdy Hejnice. Táta dnes vyhlídl pohodovou procházku k vodopádům. „A tak honem jsem se nalodil na starej vetchej křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.“ - zpívá jedna vodácká písnička. Koráb jsme zakotvili na parkovišti Ferdinandov a po zuby ozbrojeni plyšovým zvířectvem vyrazila průzkumná četa hledat pitnou vodu k vodopádu Malý Bílý Štolpich III. Myslím, že je to velmi krásné jméno pro vodopád. Sám bych lepší asi nevymyslel :) Cesta nebyla dlouhá, ani les nebyl tak hustý jako předevčírem u dračího vrchu, přesto jsme vodopád málem přešli. Ještě že si nás sám zavolal tichým šuměním padající vody. Dole u vody jsme konečně měli možnost svlažit své vyprahlé končetiny v ledové vodě pramenící ve zdejších jizerskohorských bučinách. No a mladí průzkumníci nelenili a šli skákat po kamenech ještě kousek proti proudu. Chtěli jsme se přesvědčit, že po zdejších hrubých žulových kamenech se bude dobře skákat. A víte co? Skáče se po nich stejně dobře jako po těch šumavských kolem řeky Vydry. Osvěžení a nabažený jménem vodopádu jsme to vzali útokem zpět ke korábu a odpluli po proudu do Hejnic. Zakotvili jsme a vzali útokem místní CUKRÁRNU. V průběhu mlsání dvou kopečků zmrzlinky z obrovského kornoutu a dortíku jsme obdivovali Baziliku Navštívení Panny Marie. Dovnitř jsme nemohli, ale podařilo se nám projít část kláštera, který ve své galerii vystavuje kresby Viktora Vorlíčka. Večer se nám zdařily buřty na ohni, takže celý den byl více než pohodový.