V Pondělí ráno si máme v Olomouci vyzvedávat karavan (LifeStyle Camper X-line). Tak kdy vyrazíme? Já bych jel v neděli a přespal v Olomouci v kempu. Já bych jela v Pondělí nad ránem, ať holky po cestě spí… Schválně, jestli tipnete výslednou variantu :) kdo nás dobře zná, tak ví, že nemá šanci. Plány se u nás mění ze dne na den. (pozorný čtenánář si přečetl nadpis)
Vyrazili jsme v neděli odpoledne. Zhruba na půl cesty nás zlákala Litomyšl. Stihli jsme se ale jen projít z náměstí k zámku, po parku a zpět. Pak jsme uháněli dál kvůli včasnému příjezdu. Auto napěchovaný až po roletku spalo v podzemních garážích. My v pohodlí v posteli. Dobrou

Nelelkovat, nezevlit - jedeme pro karavan a čeká na nás skanzen. A co je to skanzen? To jsou takový starý dřevěný domečky. A proč se na ně jedeme podívat, když jsou starý?
No zaujmout špunty pro skanzen není jednoduchý. Parkoviště nalezeno, sestava kombiku s přívěsem zaparkována k nelibosti prudivého pána.
Musím říct, že byly holky statečné a prošly s námi všechny 3 prohlídkové okruhy. Dřevěné městeško, Valašskou dědinu i Mlýnskou dolinu s výkladem. Mě osobně se nejvíce líbila ta Mlýnská dolina, kde mají stále funknční vodou poháněnou kovárnu se 3mi koly, pilu, mlýn, valchu no a pak lisovnu oleje. Ta jediná jela na ruční pohon. Když jsme se dost nabažili, jak to měli dříve lidé těžký a jaká všechna řemesla jsou už dneska téměř zapomenuta, vydali jsme se na „naši“ louku. Bezkempu jsme si zmokli na pronajaté louce do sytosti. Ale nádherně, i s bleskama a faaakt zlověstným hromobitím… V noci už byl klid.

Uaaáááá bré ránko všem. Vaříme čajík, snídáme na nové kempovací sadě a říkáme si, copak nám dnešek asi přinese. Včera jsme ještě ladili program s ohledem na deštivý dnešek. A tak vyrážíme na delší přejezd. Makov, Žilina, Liptov. Po cestě kontrolujeme počasí a bereme to nakonec v Žilině doleva na Těrchovou podle původního plánu. Předpověď už děšť neuvádí. Xline jsme nechali v kempu Belá, Nižné Kamence a vyrazili na oběd a posléze výlet. No nechtěl bych rosničkám křivdit, ale než jsme stačili zaparkovat u vstupu na Jánošíkové Diery, tak se strhla taková průtrž, že to dole vyplavilo všechny turisty, co doteď nestilihli utéct. Výlet se nekonal. Po nákupu jsme v kempu hráli hry, pekli palačinky a bavili se se sousedy z vedlejšího karavanu. Kiki tu potkala stejně starou kamarádku. Po společných palačinkách a kartách ve stanu na naší střeše jsme se vydali do spacáků.

Dnes ráno se nám vstávalo o poznání lépe. Podařilo se nám konečně zaparkovat na rovince no a to se hned spí všem lépe. Ono najít dobrý flek není jen tak. Horní stan se otvírá kolmo na osu karavanu, žebřík do něj vede jen z jedné strany. Začínám na to už pomalu přicházet, jak přesně zaparkovat, aby pergola správně stínila a hlavně se všichni dobře vyspali. Zadní stabilizační nohy sice snižují otřesy, ale stejně je v noci znát, když se někdo vrtí. Tak tedy holky, vstáváme, dnes nás čeká pěkná soutěska. Kdo by neznal tento výlet, tak jej musí poznat. Zamknul jsem oj od Xline, auto zaparkoval na zahradě a štrádujeme podél Hlbokého potoka. Až do té doby, než jsme potkali třídní výlet. Chvilku se tak různě předbíháme s davy lidí, až se dostáváme na rozcestí Ostrvné, kde se cesta začala svírat natolik, že dav chytil stejné tempo a je klid. Přichází první žebříky, rodiče ve strachu, holky nadšené. Po žluté docházíme na Podžiar, v kolibě už na nás čeká vychlazené pivo. Po něm pokračujeme na Horné diery, kde si každý rodič se 4letým dítětem v náručí řekne: Proč jsem sem jenom lezl…?!? V mém případě všech úvach zanechávám ve chvíli, kdy mi podjela noha a Viki si drcla hlavou o šutr. Pak už jsem hooodně ostražitej, kam šlapu. Nicméně i žebříky a všechny další kramle a řetězy jsme zvládli na výbornou. Někdy bych sem jel zas, podívat se i na ty vodopády. Kvůli jištění Viki jsem z nich moc neměl. Všechno jsme vylezli a pak už zbývalo jen po zelené přes Sedlo Vrchpodžiar zpět ke kolibě na zvířátka a po modré přes Dolné diery k autu. Sestup byl bahnitý a kluzký po včerejších deštích.

Došlo nám pečivo, kdo bude první v pekárně tak vyhrál. S myšlenkou brzkého opuštění kempu skutečně vyrážíme do kváskové pekárny na začátku Demänovské Doliny. Táta se těší na švýcarky a holky na bagetu. Sehnali jsme obojí a hltáme nejen snídani, ale i kilometry po slovenské D1. Ačkoliv jsme přijeli celkem brzy, i tak už je to ve Štrbském Plese natřískaný. Zde bych chtěl poděkovat nejmenovanému řidiči, který mi věnoval baterii do ovladače, abych vůbec zamknul auto. Díky. Míjíme zubačku, staré domy typu hotel Solisko a pak to přišlo. Hladina plesa nám zrcadlí štíty Tater, je to pěkná podívaná. Obešli jsme zpolovic ke skokanským můstkům a zaujala nás šikmá věž, nelze si nevšimnout podobnosti s Korunkou v Černolicích. Když jsme se shora dost vynadívali, přesunuli jsme se vlakem do Starého Smokovce. Vzhledem k vrcholné sezóně není tento přejezd vůbec příjemný. Ale co naděláš. Na odpoledne máme v plánu ještě procházku z Hrebienku kolem Rainerovy chaty a Studeného potoka s vodopády. Nahoru i dolu jsme jeli lanovkou ve stylu Petřín no a celý výlet měl charakter skákačky po kamenech. Tož první půlhodinu to člověka baví, druhou půlhodinu to baví alespoň děti. Podívaná je to ale krásná, Studený potok si tu pohrává s žulovou skálou jako kdyby to byl sýr. Opět musím pochválit holky, co ve svých 4 a 6ti letech ujdou. Já měl dost.

Demänovská jeskyně Slobody

Vizovice